Reklamy,prosby a pozvánky→SEM
Kdyby nešla videa,zkuste obnovit stránku!

!! Blog přestěhován na: http://hopeoftomorrows.wordpress.com !!

Sleepwalker's Flight - 2.díl

30. srpna 2013 v 20:13 | Ai Eater no Kuroyake |  Sleepwalker's Flight
Minna! Tohle je ode mně poslední článek.. jelikož zítra odjíždím na dovču do Chorvatska! ^^* Tak jsme se rozhodla dopsat druhej díl Sleepwalkeru, abyste mě nezabili =D Vrátím se za 14 dní.. zatím.. Ádijééé =33


Sleepwalker's Flight

2. díl


Sluneční paprsky pronikaly skrz zatažené žaluzie. Polechtaly mě na tváři a já se probudil. Náhle jsem si vzpomněl, co se stalo. Posadil jsem se a vztáhl ruku ke svým ústům. Nahmatal jsem nit, když jsem se podíval do zrcadla, zjistil jsem, že je to ještě horší než předtím. Nemohl jsem kousat, takže mě čekala jogurtová strava. Super. Povzdechl jsem si.
Však další zjištění bylo ještě horší. Musel jsem se posadit - ještě chvilku a skácel bych se. Uvědomil jsem si, co jsem dokázal - dal jsem dalších 168 šancí člověku, který měl umřít. Byl jsem - ne, já jsem jedním z Létajících.
Na mysli mi vytanuly další babiččiny poznámky.

,,V jedné zemi může být pouze 13 Létajících."
,,Létající mají 2 197 pokusů k chycení své duše."
,,Po 2 197 neúspěšném pokusu se stávají duchy a musí třináct let ,kazit' pokusy živých náměsíčných."
,,Jako duchové Létající rozhodují o osudu jimi zvoleného náměsíčníka."

Ve většině případů znělo super, být Létajícím. Ale vážně jsem nevěděl, jestli chci být po své smrti duchem. A žít - nežít dalších třináct let. Za třináct (nebo už méně?) dní se dostanu na Sněm, kde mě přijmou mezi Létající. Jenže - někdo tam nedošel a někdo se taky nevrátil.

Po dalších čtrnácti dnech jsem mohl z nemocnice jít domů. Sbalil jsem si věci, rozloučil se s doktorem a sestřičkou, kteří se o mně starali. Usmál jsem se na ně svým fialovým okem a vykročil vstříc ruchu v ulicích Kyota.
Nastoupil jsem do vlaku, který mě odvezl skoro před dům. Tam jsem zaklepal a uviděl šťastnou maminku, že mě pustili z nemocnice. Opět jsem se usmál okem a místo pozdravu jsem zamával.
,,Stalo se něco, že nemluvíš?" zeptala se mě maminka starostlivě.
Zavrtěl jsem hlavou a sundal si šátek.
,,Ach tak. A co lékařská zpráva?"
Zalovil jsem v batohu a vylovil složený papír.
,,Dva měsíce léčení doma a pak kontrola? Tolik?"
Pokrčil jsem rameny. Na rozdíl od mamky jsem se o medicínu nikdy moc nezajímal.
,,Máš smůlu, že ti to vyšlo přes prázdniny." objala mě. ,,Jdi si vybalit a do večeře si dělej, co chceš." s úsměvem mě poslala pryč.
Rychle jsem věci naházel na místa, kde předtím stály a zajímal jsem se o jediné - přečíst si co nejvíc o Sněmu Létajících.

Na rozdíl od dnů v nemocnici, doma jsem se nenudil. Rodiče mi naložili spoustu práce, ale zbyl mi čas i na sledování anime a hraní FFka. Zapomněl jsem, co se stalo v nemocnici a když jsem si náhodou vzpomněl, přišlo mi to jako sen. Nevzpomněl jsem si ani třinácté noci.

Ucítil jsem známé mravenčení v břiše a moje oči se otevřely. Ještě trochu toporně jsem vylezl na okno a skočil dolů. Chytil jsem se okapu a začal sjíždět, až to skřípalo. Když jsem byl dole, vyrazil jsem ihned vstříc tmavému lesu za naším domem. Ani jsem se nemohl podívat na náš dům - a to bylo možná naposledy, co jsem ho viděl.
Jak jsem si pamatoval z babiččiných poznámek, měl jsem jít za jistým světýlkem. Netrvalo dlouho a uviděl jsem ho. Vydal jsem se za ním. Kráčel jsem temnou nocí vstříc neznámému. Schovával jsem se ve stínech - nikdo mě nesměl vidět. Klopýtal jsem přes pařezy, štěrk a chvíli šel i v trávě. Nemohl jsem ovládat své tělo, takže jsem neměl ani boty. Zajímalo mě, kolik je hodin a jen jsem doufal, že se nebudu zastavovat. Nezastavoval jsem se.
Ocitl jsem se na kraji lesa. Vedla tady silnice. Vykročil jsem na ni, přímo doprostřed. Sledoval jsem jen světýlko. To se začalo nějak zvětšovat.. bylo větší a větší a silnější... a pak se rozdělilo vejpůl. Zmocnil se mě strach. Co se stalo jsem si uvědomil až když jsem 20 metrů odlétl zpět a zůstal bezvládně ležet - srazilo mě auto.
A když už jsem to chtěl vzdát, uviděl jsem to. Velkou fialově zářící budovu. Dveře se začaly zavírat. Sněm začínal.
 


Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 31. srpna 2013 v 14:40 | Reagovat

BOže tohle je prostě...wau O.o Úžasný nápad <3

2 Ráďuše Ráďuše | Web | 5. března 2014 v 9:45 | Reagovat

Celou dobu jsem byla napnutá jak kšandy. Človíčku, tohle se ti povedlo :)

3 Nemesis Nemesis | 6. dubna 2014 v 15:58 | Reagovat

naprosto dokonalé nemůžu se dočkat na to co bude dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama