Reklamy,prosby a pozvánky→SEM
Kdyby nešla videa,zkuste obnovit stránku!

!! Blog přestěhován na: http://hopeoftomorrows.wordpress.com !!

Sleepwalker's Flight - 3.díl

30. září 2013 v 17:28 | Ai Eater no Kuroyake |  Sleepwalker's Flight
Tak jo.. po delší neaktivitě tady mám opět článek.. a jde o třetí díl Sleepwalkeru ='33 Nu, na blog teď není moc čas.. jak překládám mangu, ke všemu mám v pr.. záda a basket.. No, budu se snažit být aktivní víc, tak uvidíme, jak mi to půjde ;)
Každopádně, enjoy it! ^^*

Sleepwalker's Flight

3.díl

Zvedl jsem se a utíkal k budově. Byla ještě šance, že to stihnu. Dveře se totiž zavíraly velice pomalu. Sprintoval jsem tak rychle, že jsem tomu nemohl uvěřit. Jistě, neovládal jsem své tělo, ale bylo to prostě divné. Doběhl jsem ke dveřím, stačil jsem do škvíry strčit nohu. Začal jsem je velice pomalu odtlačovat. Byly vážně těžké.
Jenže v tom se po mně začaly sápat nějaké ruce. Měkké, ale přitom dost kostnaté. Nedokážu to pořádně popsat. Sápaly se mi po nohách, dávaly mi pryč ruce. Chtěly mně strhnout a zabít. Držely mi už jednu ruku. Nebyl jsem zas tak namakanej, abych to udržel jednou rukou. Ale s vypětím všech sil jsem se jim vytrhl a vpadnul do náruče teplého přívětivého světla.
Ještě chvíli jsem ležel na zádech a snažil se popadnout dech. Pak jsem vstal a rozhlédl se po místnosti. Jestli se tomu ovšem dalo říkat místnost. Byla to obrovská hala snad pro 2 000 lidí (i když musím říct, že odhady mi nikdy nešly). Dveře, kterými jsem ,,přišel" by se daly označit za hlavní - byly totiž uprostřed a největší. Od nich se táhl místností červený koberec se zlatým lemováním až k jakémusi soudnímu stolu, za nímž seděla rada. Představoval jsem si ji jako sbor vetkých staříků, ovšem opak byl pravdou. Za stolem seděli samí mladí lidé. Veprostřed seděla holka tak v mém věku s fialovými vlasy. Předsedkyně rady.
Až teď jsem si všiml, že tady něco kolem dvoutisíců lidí opravdu bude. A všichni se dívali na mně.
Vykročil jsem ke stolu před kterým byla připravena židle, nejspíš pro mně. Došel jsem tam a sedl si. Sněm mohl začít.
,,Mé jméno je Ax. Ax Innocence. Budu předsedkyní tohoto sněmu." Ax.. divné jméno, ale musím uznat, že je fakt kawaii. Pokud babiččiny zápisky nelžou, měla by to být dvanáctá Létající v Japonsku. Dvanáctá pro třináctého, třináctý pro prvního.. Systém zavedený tak, aby každý Létající vedl jeden sněm.
,,Tvé jméno?"
,,Hikou. Tsumetai Hikou." zakoktal jsem a uklonil se. V hale to nepříjemně zašustilo. Chtěl jsem si poupravit šátek. Jenže jsem nemohl.
,,Přiznáváš, že jsi zde ,dobrovolně', sám a bez jakýkoliv myšlenek, které by mohli ohrozit kodex Létajících?"
Dobrovolně tady teda fakt nejsem, jak jinak než sám a o žádném kodexu nemám ani páru. Pomyslel jsem si, ale nahlas jsem řekl pouze: ,,Ano."
Šumění v hale přestalo a odevšad se začalo šířit tíživé ticho. Všechny pohledy se upíraly na Ax a mně.
,,Nechť provází tě síla, odhodlání, touha pomoci a především duše tvého předka. Duše Prvního Létajícího. Hikou, jmenuji tě třináctým Létajícím třinácté generace odkazu Ochránců Náměsíčných v Japonsku. Nechť tvá pouť započne!"
Moc se mi tedy nelíbilo, že mi ihned říká Ax jménem, ale nemohl jsem dát nic znát. Létající jsou nejspíš jako rodina.
Postavil jsem se a přijal malou světelnou kouli, která se vzala bůhvíodkud. Jakmile se dotkla mé kůže, začala svítit oslepující září a vpila se do mně. Světlo ustalo a sál to odměnil bouřlivým potleskem a výkřiky.
Byl jsem schválen Létajícím.

Na všechno další jsem se koukal jakoby ve snu. A nemohl jsem tomu uvěřit. Jako první za mnou přišla Ax, bylo vážně těžkě uvěřit, že právě někdo jako ona, dokázal působit tak autoritativním dojmem. Hned po Ax následovalo dalších 11 Létajících, potom Létající ,,v důchodu" (jak to Ax nazvala) a spousta Létajících z jiných zemí. Taky jsem zjistil, že při téhle příležitosti mě nic nesvazuje a můžu svoje tělo ovládat, jak chci.
Znal jsem teď snad půlku světa, nepřestával jsem mluvit, ač mi to dělalo značné potíže. A taky jsem v jednom kuse pokukoval po Ax. Jednak, aby mi to dodalo odvahy, jednak za tím byl pocit, který jsem nedokázal zařadit.
Když začalo svítat, všichni se se mnou rozloučili a vydali se domů. Cestu zpátky jsem si užíval a koukal se po okolní krajině, jak nejvíc to šlo. Netlačil mě čas a mohl jsem obdivovat kde co. Tedy, ne v pravém slova smyslu, jelikož jsem nemohl zastavit. Vylezl jsem zpátky do pokoje a usnul s velmi dobrým pocitem. S pocitem nového Létajícího.
 


Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 30. září 2013 v 20:42 | Reagovat

Kámo ty jsi bůh :DDD

2 Bumbík :3 Bumbík :3 | 2. října 2013 v 17:15 | Reagovat

Prvo mesačný školský šok sa tomu vraví :D

3 Lairai Lairai | 5. října 2013 v 15:10 | Reagovat

Klidně ty screenshoty použij jako pozadí :D Ovšem napiš že jsou ze skyrimu ^^"

4 Ráďuše Ráďuše | Web | 5. března 2014 v 9:52 | Reagovat

A stejně tak ti povím i ke třetímu dílu: Boží :)

5 Nemesis Nemesis | Web | 24. července 2014 v 15:13 | Reagovat

wow tak to je úžasný

6 Blackie ~ Hell ☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆ Blackie ~ Hell ☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆ | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 13:28 | Reagovat

Boženápad s touhle povídkou se mi tak líbí ^^
Doufám že on a Ax budou spolu :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama