Reklamy,prosby a pozvánky→SEM
Kdyby nešla videa,zkuste obnovit stránku!

!! Blog přestěhován na: http://hopeoftomorrows.wordpress.com !!

Sleepwalker's Flight - 7.díl

23. listopadu 2014 v 13:11 | Ai Eater no Kuroyake |  Sleepwalker's Flight
Hey guys! Dovoluji si vám připomenout, že mám stále rozepsanou tuto povídku a teď by snad už měla vycházet častěji! Zatím to necháme jednu kapitolu za 14 dní a uvidíme, jak mi to dál půjde. Doufám, že to ještě někdo z vás stále čte =D Jo, určitě to čtete>.< Musíte>.<
Každopádně 7. díl je tady, je trošku kratší, ale žádný strach, v osmém díle vám to vynahradím ^^*


Sleepwalker's Flight

7.díl

Snažil jsem se si chránit hlavu. Dodávka se řítila směrem dolů, kutálela se po svahu a my proti tomu byli více než bezmocní. Všechny zbraně z vaku se vysypaly a teď se tu v dodávce kutálely s námi. I když jsme se snažili o co největší ochranu, pěkných pár ran jsme schytali.
Zdálo se, že padání snad nikdy neskončí. Modlil jsem se, abych to přežil. Hlava mi třeštila (při nejlepším z toho bude jen otřes mozku) a z věčného kutálení mi bylo špatně.
V tom byly mé úvahy přerušeny. Dodávka udělala poslední otočku a zastavila se. Museli jsme být dole.
Opatrně jsem se postavil a podíval se kolem sebe. Hideaki na tom byl hodně špatně. Na jeho černém oblečení byly trhliny ze kterých tekla krev. I jeho vlasy byly slepené krví. Udělalo se mi mdlo, ani jsem nechtěl vědět, jak vypadám já.
Zadní dveře se otevřely a v nich jsem spatřil siluetu Ax. Pohlédla na Hideakiho, který se začal škrábat na nohy.
,,Je v pohodě?" zeptala se. V hlase jí byly slyšet obavy.
Pokrčil jsem rameny a chystal se odpovědět, ale sám Hideaki byl rychlejší. ,,Já jsem v pohodě," zavrčel. ,,Radši se zeptej tohohle inteligenta, jestli si při tom debilnim sebevražednym nápadu nepoškrábal tvářičku."
Chystal jsem se mu to oplatit, ale zepředu se ozval výkřik a následný výstřel. Ax zareagovala nejrychleji. ,,Satsuki!"
Všichni jsme, nedbaje na naše zranění, vyběhli k přední kabině vozidla. Bylo pozdě. Satsuki ležela vedle kabiny, krev všude kolem. Byl to dobře mířený zásah do hlavy. Zaplavil mě šílený smutek. A ještě větší pocit viny. Od té doby, co jsem přišel o oko, jsem nebrečel. Až teď. A bylo to ještě horší, když jsem viděl Ax sklánějící se nad Satsuki. Podíval jsem se na Hideakiho. Stál na místě. Oči vytřeštěné. Nic neříkal, nehýbal se, nebrečel. Otřel jsem si slzy.
Když jsem odvracel pohled od Hideakiho, zpozoroval jsem nepatrný pohyb. Jen malé zablýsknutí kovu. Počkat... kovu? Tady? V tom mi to došlo. Možná už bylo pozdě. Možná mě to zabije. Ale aspoň odčiním to, co jsem zavinil.
,,AX!!!"
Rozeběhl jsem se a skočil na ni. V jiné situaci by to vypadalo opravdu směšně, jenž tady šlo o život. Ozvala se ohlušující rána a dobře mířená kulka nás minula jen o kousíček. Když nic jiného, aspoň to probralo Hideakiho.
,,Hej lidi! Padáme!" Rozeběhl se k nám a pomohl nám na nohy. Všichni jsme byli nuceni tam nechat Satsuki a znovu bojovat o naše holé životy.
Nedaleko od místa, kam dopadla naše dodávka, začínal les. Tam jsme měli namířeno. Po cestě nás doprovázelo hejno opravdu dobře mířených kulek. Měli jsme spíš víc štěstí než dovedností, že nás kulky zasáhly jen povrchově nebo vůbec. Doběhli jsme do lesa a museli se zastavit.
,,Já už nemůžu..." Ax z nás sípala asi nejvíc. Předklonila se a lapala po dechu. ,,Běžte, já to nezvládnu."
,,Ax. Řeknu ti to takhle," začal Hideaki. ,,Buď tady chceš chcípnout, nebo s náma vyhledáš nějaký řešení. Ale teda, nevypadáš na to, že bys měla nějaký depky a měla sebevražedný sklony jako tady tahle naše láska vedle," palcem ukázal na mě. ,,Chceš tady chcípnout?"
Axiny oči vyhledaly ty moje. Zračila se v nich pouhá nechápavost. Vůbec nevěděla, o čem tu Hideaki mluví. Pokrčil jsem rameny.
,,Ne, nechci tady chcípnout," odpověděla mu.
,,Tak vidíš! Koukej se sebrat a poď bojovat! Hele, tihle chlapíci se nás snažej za každejch okolností zabít, tak jim snad neulehčíme prácičku, ne? Dostali Sats, fajn. Je mi to líto, ale my teď musíme dál. Přestaň se ohlížet za tím, co bylo a žij tím, co je teď. A ty chcípnout nechceš."
Hideakiho slova udeřila jako rána pěstí na obličej. Na mě i Ax. Ta se narovnala, přestala tolik sípat a v očích se jí odráželo odhodlání. A já se už taky cítil líp. Ano, možná jsem mohl za spoustu věcí, které se nám přihodily a ztížily nám život. Ale teď bylo nejdůležitější se soustředit a přežít.

,,Hele vy dva, támhle je něco jako bunkr. Mohly by tam bejt nějaký zbraně a navíc nám to poslouží jako dobrej úkryt. Protože jestli nepohnem prdelema, už žádný mít nebudem." Po těch slovech se rozeběhl k celistvé zelené ploše a já nechápal, kde tam viděl bunkr.
 


Komentáře

1 ♦Reina♦ ♦Reina♦ | Web | 23. listopadu 2014 v 16:33 | Reagovat

Píšeš úžasně. Máš krásný styl psaní, nee-san! QwQ
-
Promiň mi moji aktivitu, poslední dobou toho mám moc... ale snažím se pravidelně navštěvovat všechny blogy! >w<

2 Bumbík ^^ Bumbík ^^ | 5. prosince 2014 v 19:58 | Reagovat

wooouuu mala by som si prečítať diely predtým :3  páči sa mi to :3 :3 :3

3 Blackie ~ Hell ☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆ Blackie ~ Hell ☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆ | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 13:48 | Reagovat

XDD Tak na tohle nevím co říct :D trochu jsi mě dostala :D a to jsem si myslela, že si dají konečně pusu a oni tohle :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama