Reklamy,prosby a pozvánky→SEM
Kdyby nešla videa,zkuste obnovit stránku!

!! Blog přestěhován na: http://hopeoftomorrows.wordpress.com !!

Sleepwalker's Flight - 9. díl

24. ledna 2015 v 14:29 | Ai Eater no Kuroyake |  Sleepwalker's Flight
Hey guys!~ Po delší pauzičce jsem tady ^^* A co se mnou bylo? No, necelých 14 dní jsem chodila nemocná do školy a pak mě to prostě tak sejmulo, že jsem musela zůstat dva dny doma (a na pc jsem neměla náladu). Celé dva dny jsem se jen válela na gauči a koukala na filmy (nedělala jsem to už tak dlouho!). Ale nebojte, mám v plánu být více aktivní ^^* Chci sem začít přidávat jednorázovky - vlastně povídky, které napíšu na slohu ^^* Pak taky pár recenzí a třeba konečně něco o tom steampunku ^^*
Ale teď jde i o to, že v našem městě se pořádá literární soutěž, kterou mi nemohli ušít na míru víc, než už ušitá je! Strašně bych se chtěla zúčastnit. Problém je, že kategorie začínají až od 15. roku a mně bude 15 až v květnu... proto se musím domluvit s organizátorama, jestli mě vezmou. O dalším vývoji událostí vás budu informovat ^^*

A teď už konečně k tématu - včera jsem konečně dopsala devátý díl Sleepwalker's Flight, kteýr bych vám tu chtěla zveřejnit. Já vím, že to tu čte asi jen jeden člověk... když já jsem na tu povídku tak strašně pyšná, že ji musím dopsat... No, a taky bych těm, co ji budou číst, chtěla popřát pěkné počteníčko a doufám, že se vám to bude líbit ^^*


Sleepwalker's Flight

Díl 9.

Po tom incidentu nám všem bylo jasné, že v bezpečí nejsme na dlouho. Po tom, co jsme bojovali na mýtince, jsme utekli zpět na základnu a plánovali, co dál. Kromě toho, že jsme museli uspořádat pohřeb. Vlastně nejenom jeden. Létajících zbývalo už jen 9, z toho jsme zatím mohli vyškrtnout i Ax, kterou se nám zatím nepodařilo zachránit.
Bylo nám všem hrozně. Ztratili jsme čtyři velké přátele - to, že jsme se stali Létajícími nás začalo spojovat víc dohromady. Nejhorší ovšem bylo, že za tu jednu smrt jsem mohl já.
,,Víš," začal Hideaki sedící vedle mě. ,,Tohle, co se stalo v té dodávce... se mohlo stát komukoliv. Neříkám, že na tom nemáš svůj podíl..." Díval se do země. Tohle nebyl ten energický Hideaki, kterého jsem znal. ,,Máš na tom podíl jako my všichni." Dokončil svoji myšlenku.
,,Takže z toho vyplývá..?" Musel jsem zjistit, jestli to myslí fakt vážně.
,,Že se omlouvám za svý chování. Byl jsem děsnej." Zavrtal se ještě víc do židle, na které seděl a najednou mu přišly hrozně zajímavé jeho boty.
,,Na smrti Satsuki to nic nezmění." Po téhle větě na mě vyvalil oči. ,,Tak já se ti tady omlouvám a ty tady meleš takovýhle sračky, s tímhle jdi fakt do pr-"
Nenechal jsem ho to ani doříct. ,,Každej se přece někdy chová hrozně, ne?" Mrknul jsem na něj a šel vstříct shromáždění Létajících, které bylo po předchozích událostech více než nutné.
,,Třináctý má hlavní slovo."
Jenže co když je Třináctý je blbec z Tokya, trpící depresemi a netušící, co by právě teď měl udělat? ,,Pomozte mi někdo. Prosím."
Otevřel jsem dveře a spatřil místnost, kterou jsem tak dobře znal. Upřelo se na mě osm párů očí. Očí, co bylo stejně bezradných, jako jsem byl já. A tohle má být ta velice potřebná třináctka, která ani není kompletní...
Nadechl jsem se, abych si trošku utřídil myšlenky a mohl tak nějak začít. ,,Ehm," odkašlal jsem si. ,,Poslední dny pro nás byly dost těžký - spousta případů o chycení duše, boj s nepřátelskou skupinou, smrt našich přátel... A to není ani zlomek z toho, co se tu stalo."
Musel jsem na chvíli přerušit tok slov a znovu si utřídit myšlenky. Nikdy předtím jsem to nedělal - nemluvil k nějaké skupině lidí, natož abych ji vedl. Vždycky jsem byl sám. Sám v koutě, nikým nepovšimnut. I předtím nás vedla Ax. Jenže ta tu teď není. Co mám dělat?
,,Neřekl bych, že se situace bude dál lepšit. Naopak - očekávejte to nejhorší. A musíme se na to připravit. Organizace nepřestane. Ne do té doby, pokud nedostanou Japonsko do chaosu nebo pokud je neporazíme. Musíme se připravit."
Létající se po sobě podívali. Někteří udiveně, jiní vyděšeně... Na každého má slova zapůsobila jinak. Ale ne v dobrém slova smyslu. Musel jsem je povzbudit. A potřebovali to nejen oni - já také.
,,Ale," začal jsem znovu a dost hlasitě, aby ke mně všichni vzhlédli. ,,My se nevzdáme! Seberte se lidi! Nesmíme teď upadnout do stinných hlubin a začít se litovat, jak těžký život máme! Postavíme se tomu čelem!" První, komu se má slova začala líbit, byl Hideaki. Zlatá záchrana.
,,Budeme bojovat," přidal se ke mně. ,,Až do konce! Ukážeme jim, že nikdo jako oni nemůžou žádnou válku vyhrát! Protože my jsme Létající! A nevzdáme se! Společně tu válku vyhrajeme! Nenecháme Japonsko upadnout do chaosu!"
Létající se začínali pomalu dostávat do té správné, bojové nálady. Stačilo už jen malé popíchnutí...
,,Někteří padli, někteří byli zajati. Nemyslíte si, že by bylo dobré bojovat právě za ně!?"
A v tom se to stalo. Místností se ozvaly šťastné výkřiky a vypadalo to, že všechno skončí přesně tak, jak má. Pod šátkem jsem se usmál. Nikdo to nemohl vidět... ale mohl si to přečíst v mých očích. Myslím si, že jsme se všichni cítili tak nějak silnější. Podíval jsem se na Hideakiho. Ten se jen usmál a ukázal na mě vztyčený ukazováček s prostředníčkem. Všechno bylo jako dřív.
Postavil jsem se do čela stolu. ,,Začneme s přípravami!" Takhle energicky jsem se ještě nikdy necítil. ,,Musíme mít plán, jestliže Organizaci chceme nějakým způsobem porazit. Nějaké návrhy?"
Nikdo se neozýval. Ani já nevěděl, jaký plán bychom měli mít.
,,Co takhle počkat, než udělá první krok Organizace?" řekl Aki, v pořadí druhý z Létajících. Byl celkem fajn. Postavou nebyl moc výrazný - jak do výšky, tak do šířky - ovšem moc zajímavé byly jeho vlasy. Na krátko sestříhané, černé se zelenými a oranžovými melíry a jedním tyrkysovým. Ze všeho nejvíc jste ho mohli spatřit v košili a džínách.
,,Nemyslim si, že je to zas tak blbej nápad," přisvědčil Hideaki.
,,Ok, tohle by bylo vyřešený." Na bílou tabuli jsem napsal: ,,Počkat na první tah Organizace"
,,A měli bychom vysvobodit Ax," podal jsem další návrh. ,,Jak to uděláme?"
,,Aoshi je výborná ve sledovacích technikách, můžeme Organizaci vystopovat a plán udělat taky později..?" opatrně řekl Aki.
Na tabuli přibylo: ,,Plán na osvobození Ax - později"
A takto jsme pokračovali až do večera.

Vykračovali jsme si to s Hideakim tokijskými ulicemi a mířili ke mně domů. Oba jsme měli dobrý pocit z toho, kolik práce jsme udělali.
Na chvíli jsme teď měli pokoj od jakýchkoli válek a mohli starosti dát za hlavu. Aoshi chvíli potrvá, než najde Ax a my se zatím budeme moct na chvíli vrátit do ,,normálního života Létajícího", což obnáší pouze pomáhání náměsíčným chytat jejich duše.
Ale teď večer jsme chtěli být normálními středoškoláky, kteří chtějí dva dny strávit spolu.
,,Hej Hideaki..." začal jsem opatrně. ,,Bojíš se smrti?"
,,Hm, no," udělal parádní grimasu ála Hideaki šíleně přemýšlí. ,,K životu to patří, to jo, ale nic hezkýho to není, ne?"
,,Jasný, ale tak jsem to nemyslel."
,,Řekněte mi tedy, ó šlechetný, jak jste to myslel. Můj život nikdy nebude úplnej, jestli se to nedozvim."
Dal jsem mu herdu do zad. ,,Myslel jsem... že možná umřem všichni. Umřela už Sats, Reika, Kaneki a Akira... A to jim bylo tak málo. Ax tady s náma není. A přece třináct lidí nemůže zachránit všechny náměsíčný..."
,,Přemejšlíš vo tom až moc vztahovačně. Jak nějakej debil z romantickýho filmu pro teplouše, co se furt obviňuje a čeká na tu správnou příležitost, aby si moh podříznout žíly." Jasný, co jinýho jsem od něj mohl čekat.
,,Děkuju vám za objasnění, pane psychologu," vrátil jsem mu to sarkasticky.
,,Fajn, nutíš mě bejt citlivej kretén a to fakt nesnášim, ale pro Vaše Veličenstvo to udělám." Odmlčel se, ale pak hned pokračoval. ,,Myslim si, že smrt je se životem svázaná víc, než si myslíme. To, cos tady jak teplouš vyjmenoval, je pravda a je to smůla, ale musíme s tim vyjít. Samotnej se smrti bojim, jak housenka, kterou se někdo chystá zašlápnout. Ale i když jsem měl posranej život, chci ho žít tak, abych já ani lidi, co umřeli, nemuseli litovat."
Tahle filosofie k Hideakimu šla. Víc než dost. A já byl rád, že mi to řekl.
,,Jestli seš posranej z toho, že možná chcípneš, věř mi, že nejseš sám. Ale to radši probuď toho psychopata v sobě a nenech se zabít."
,,Eh?" Nevěřil jsem, že to skutečně řekl. ,,Ale já se s tim léčim..."
,,Seš padlej na hlavu?!"
,,Proč?"
,,Tvoje psychopatická stránka se nám bude hodit!"
,,Ne, nebude."
,,A jak tu válku chceš přežít? Sám na to takhle přece nemáš."
,,Ne, to nemám..."
,,Tak toho druhýho v sobě přijmi a nech ho bojovat za sebe."
,,Hm..." Bylo těžké uvěřit, že vám někdo říká něco úplně jiného než kvalifikovaný doktor. Jenže my žili v trochu jiném světě, že...
,,Ještě žes přestal s těma depresivníma sračkama a litovánim se," zazubil se na mě. Bylo na čase změnit téma.
,,Hideaki, zlatíčko," začal jsem ironicky. ,,Myslíš si, že tě někdo bude chtít, když mluvíš takhle?"
Podíval se na mě jako na blázna. ,,Já jsem gentleman už vod narození!"
Oba jsme se smáli a dál pokračovali ve stejném, odlehčeném duchu. Jako dva středoškoláci vracející se domů po náročném dni.

Dokud jsme na silnici neuviděli dítě. Bylo už celkem dost pozdě, ale silnice v Tokyu nikdy nespí. Tady potkáte spoustu aut vždycky.
Troubila na dítě a snažila se mu vyhnout. Ale to místo toho, aby utíkalo pryč ze silnice, nořilo se stále víc a víc do kolony aut.
,,O co tady, sakra, jde?" zeptal jsem se Hideakiho. Dobrá nálada byla ta tam. Hideaki místo odpovědi jen pokrčil rameny.
Všimli jsme si, že to dítě byla dívenka okolo šesti let. Na sobě měla růžovou noční košilku a na nohou jen bílé ponožky.
,,Hideaki..."
,,Jo, je náměsíčná," odpověděl.
,,Duše, dělej!"
Horečně jsme běželi k místu, kam se dívenka prodírala. Duše nebyla vidět nikde. To na tom bylo nejhorší - nevěděli jsme, kolikátý je to pokus, ani jestli máme dost času.
Až jsme ji uviděli. Oranžová se vznášela u kamionu, který se pomalu sunul v koloně. Nemohli jsme dál čekat.
,,Jdu," zavelel jsem a vydal se hustou, spletitou sítí aut k duši.
,,Počkej, ty blbe!" Slyšel jsem volat Hideakiho, ale už mě nemohl zastavit.
Běžel jsem přímo pro duši. Snažil jsem se co nejvíc spěchat. Oranžová zas tak dobrá nebyla. Jen jsem čekal, kdy se barva změní a všechno skončí.
Bylo divné, že jsem nejdřív běžel pro duši a teprve pak mě napadlo se postarat o holčičku. Nevím, na co jsem myslel.
Dorazil jsem až ke kamionu a za hlasitého zvuku troubení jsem se snažil doskočit pro duši. Jako vždycky - nebyla na dosah. Jako by to náměsíční už tak neměli dost těžké. Musel jsem tedy udělat dost riskantní věc. Stoupnout si na nějaké z aut, použít ho jako stoličku.
Riskoval jsem potyčku se zákonem, rozzlobené řidiče a úraz. Ale takhle malá holčička nemohla přijít o svůj pokus. Nebo život ovlivňovaný náměsíčnými potulkami.
Vybral jsem si auto těsně stojící u kamionu a přesně nad duší. Nadechl jsem se a vyhoupl se na přední kapotu. Okamžitě jsem zpozoroval naprosto naštvaného řidiče, jehož pocity se mísily i s údivem. Ihned začal troubit.
Nesměl jsem si toho všímat a soustředil jsem se jen na duši. Natáhl jsem se. Byla tak blízko... Ale prsty jsem o ní jen škrábnul. Rozhodl jsem se pro další riskantní krok.
Vyskočil jsem. A vítězoslavně chytil duši. Uviděl jsem i Hideakiho s holčičkou, spěchající ke mně. Ale uviděl jsem i něco jiného. Kolona se dala do pohybu. A já spadl přímo pod plně rozjeté auto...
Na ten náraz nikdy nezapomenu. Už jednou se mi to stalo. Nedokázal jsem uvěřit, že se to bude opakovat. Začínal jsem věřit, že mým domovem bude navždy nemocnice...
Ucítil jsem, jak mi někdo bere z rukou duši malé holčičky a pak s někým hovoří.
Chtělo se mi spát...
Tak strašně moc...
Chtěl jsem odejít od všeho tohohle hluku...
Někdo zavolal: ,,Hikou, ne! Prosím, ne!"
Ale copak to jde?
Copak jde odmítnout něco tak přívětivého?
Tak přívětivého jako je teplá náruč bílého světla?
Ne.

Proto jsem natáhl ruce a toužil po tom objetí...
 


Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 24. ledna 2015 v 14:35 | Reagovat

super .) pekný blog :)

2 Blackie ~ Hell ☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆ Blackie ~ Hell ☆*:.。. o(≧▽≦)o .。.:*☆ | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 13:59 | Reagovat

Tak tohle. No to snad ne. Takovej otevřenej konec a já jsem ted nastvaná že nevím jak to dopadne dál :D
Holka, makej a koukej mi napsat další díl :D
Jsem zvědavá jak to bude s tou duší té náměsíčné holčičky i jak zachrání Ax :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama