Reklamy,prosby a pozvánky→SEM
Kdyby nešla videa,zkuste obnovit stránku!

!! Blog přestěhován na: http://hopeoftomorrows.wordpress.com !!

Sleepwalker's Flight - 13. díl

25. dubna 2015 v 12:50 | Ai Eater no Kuroyake |  Sleepwalker's Flight
Hello guys!~ Po delší době jsem tu opět s dalším dílem SF. Řekla jsem si, že by bylo moc dobré, abych to letos dopsala (a pak to mohla přepsat a dát tomu větší šmrnc), proto bude vycházet každou sobotu •^^• I za cenu toho, že bych někdy musela víc máknout a třeba to přednastavit.
Doufám, že se mi teď žádné věci neumazaly (to víte, můj "smart"foun) a že se vám to bude líbit (hlavně Blackie~). Pak mi napište, jak se vám to líbilo •^^•


Sleepwalker's Flight

13. díl

Zarazil jsem se. Co tu dělají? Proč tu jsou? Proč mi vzali moji duši? Co se mnou zamýšlejí?
Nohy se mi začaly nekontrolovatelně třást, zrychlil se mi dech a v hlavě mi začalo tepat. Zpracovával jsem vzpomínky. Vždyť já vím, co chtějí. Vím. Chtějí se pomstít. Za to, jak jsem tehdy ve skladu vraždil. Tak brutálním způsobem...
Nedivil jsem se jim. Taky bych se chtěl mstít.
Členové Organizace přistoupili blíž a utvořili kolem mě kruh. Neměl jsem kam utéct. A i kdybych chtěl, nedopadlo by to dobře - na těchto roztřesených nohách jsem sotva stál.
Jeden přistoupil blíž ke mně. Hned jsem se k němu otočil. Světla Tokyo Tower, dopadající na jeho záda, mu kryla obličej do stínu a propůjčovala mu děsivé vzezření.
Už nesmím být srab.
Nesmím být ten ufňukánek z dřívějška.
Teď tu před vámi stojí moje úplně nová osobnost.
Však si počkejte, dříve nebo později vás dostanu.
"Co chceš?!" houknul jsem na něj sebevědoměji, než jsem se cítil. Členové Organizace se začali smát.
"Informace, hošánku, informace," odpověděl mi ten stojící naproti mě. Nebyl to šéf Organizace, ale musel mít vysoké postavení a vést tuto akci.
"A vy si jako myslíte, že nějaký mam? Hovno."
"Jo tak chlapeček se nám od jisté doby změnil?" zasmál se jeden z chlapů v kruhu. "Začal používat ostřejší jazyk."
"Zeptám se podruhý - co chcete?!"
"Informace, jak jsem už řek." Zpoza kruhu se ozvaly hlasy: To je debil, je snad hluchej?!, vypadá celkem silně, čum na ty jeho třesoucí se kolena...
Začal jsem se bát, co přijde dál. Jaký tip informací budou chtít? A mám vůbec něco, co by stálo za zmínku? Co když jim moje odpověď nebude stačit a oni mě prostě zabijou?
"Co za to?" chtěl jsem svoji duši. Chtěl jsem být Úplný.
"Jo tak ty bys chtěl smlouvat?" chlap se rozesmál. "Tos mě teda fakt pobavil!" promnul si obří tlapou oči.
"Něco za něco. Tomu se říká obchod." Chlupatá, obří gorilo.
"Fajn, beru," oznámila mi gorila. Chlapi se na něj podívali, jako by nevěřili vlastním uším. "Výměnou za informace dostaneš svoji duši."
"Ale šéfe!" ozval se z kruhu jeden kluk, asi tak v mém věku. "Tohle nám přece Vůdce nedovolil!"
Vůdce? Aha, asi ten, se kterým jsem měl tu čest na jejich "základně". Ani za mák se mi nezamlouval. Vlastně nikdo z Organizace se mi nezamlouval. Proč by taky měl? Hatí pokusy náměsíčných po celém Japonsku. Nikdo od nás neví proč, ale podstatné je, že to prostě dělají.
"Za informace musíš něco obětovat, tak drž hubu," obořila se gorila na toho kluka.
"Co za informace to teda bude?" zeptal jsem se, klidně vyčkávajíc.
"Chcem ten deník."
"Jakej?"
"Nedělej blbýho," změřil si mě vůdce této akce od hlavy až k patě. Zamrazilo mě. "Moc dobře víš, co za deník chcem."
"Jo? A to si jako myslíte, že ho dostanete? No ty vole..."
"Víš co, když to nejde po dobrym," zakřenil se na mě. "Bude to muset jít po zlym..." Prokřupal si všechny prsty a krk. Znělo to vážně nechutně.
"A jste si jistý, že zrovna já vim, kde ten deník je?"
"Jsme," ozval se ženský hlas někde za mými zády. "Seš snad jejich kápo, no ne?"
Zpoza tmavé roušky noci vystoupila ženská postava. O dost menší než já, ale hlas měla pevný a neústupný. Ti, kteří jí stáli v cestě, ustoupili, aby mohla projít. A mně se naskytl nevídaný obrázek. Ta žena nebyl nikdo jiný než dívka, se kterou jsem se poslední dobou setkával víc než často.
Na sucho jsem polknul a snažil se vstřebat tento vývoj událostí. Takže ona k nim přece jenom patří. Teď to aspoň vím na sto procent. Určitě byla u všech událostí, které se dříve seběhly. Musela být i u demolice našho domu. Ale... nemá být náhodou v nemocnici na kapačkách?
"J-jsem," vypravil jsem ze sebe velice potichu.
"Ceníš si toho deníku tak moc, že ho nemůžu opomínat," významně se na mě podívala. "Chci ho."
"Chtít můžeš, otázka je, jestli seš hodna ho mít," ušklíbnul jsem se. Za žádnou cenu ho nesmí dostat.
"Jenže já mám něco, co je ti až moc drahé na to, abys to ztratil," prohrábla si rukou vlasy a zvolala: "Přiveďte ji!"
Objevili se za ní další dva chlapi. Je jich tu jako vos na bonbon. Já jsem bonbon a oni jsou vosy. Já jsem oběť, oni jsou predátoři. Predátoři nesoucí něco, co se až nějak moc škube.
Není to nějaký člověk?
Že by rukojmý?
Kdo je to?
Byli už dost blízko na to, abych si uvědomil, že ta zajatá osoba je...
"AX!"
"Takže přece jenom se domluvíme..." usmála se samolibě ta dívka.
Jenže já zase nevěděl, co bych měl dělat. Mám vyměnit deník za Ax? Nebo obráceně? Ztratili jsme už tolik členů... A hlavně - mohl jsem se považovat za "kápo" Létajích? Po mých výstupech už asi ne. Ale chtěl jsem pomoct. Tak zoufale jsem chtěl pomoct...
"Jenže já nevim, kde ten deník je," snažil jsem se zalhat. Byl schovaný u Hideakiho doma.
"Ty seš jejich kápo a nevíš, kde ten deník je?"
"Už mezi ně nepatřím." Ax sebou přestala házet a upřela oči na mě. Nemohla mi nic říct, vždyť měla zalepenou pusu, ale ten pohled mluvil sám o sobě. Co se stalo? Proč už nejseš s náma. Seš zrádce?
"Hahaha, no jasně," smála se dívka. "Větší lež jsem neslyšela. A teď vážně - kde je?"
"Kolikrát mam ještě říct, že nevim, do prdele?!" Drásalo mě to zevnitř. Větší a horší lež jsem nikdy nepotřeboval vyslovit... To, co jsem se chystal udělat, bylo v rozporu se vší mravností, ale musel jsem to udělat. Abych ochránil Létající. Abych si uvědomil, kdo jsem. Abych zachránil Ax i deník. Abych porazil Organizaci.
"Tak jaké řešení navrhuješ?"
"Přidám se k vám."
V kruhu okolo Tokyo Tower to zašumělo. Šum se za chvíli přeměnil v živou diskuzi. Nikdo, opravdu nikdo nevěděl, jak na tohle zareagovat. A hlavně nikdo nevěděl, jestli mě vzít nebo ne.
"A ty si myslíš, že tě potřebujem?"
"Jo."
Tolik párů očí se na mě ještě nikdy neupřelo. Začínal jsem pomalu ztrácet moje herecké schopnosti. Byl jsem unavený a tuhle věc už mít za sebou.
"Proč?"
"Mám konexe. Sice už k nim nepatřim, ale pořád mi jich hodně věří. Jako třeba tahle," podíval jsem se na Ax. Promiň, je mi to tak líto. "Ten deník budu moct sehnat. Budu moct u nich rozpoutat chaos. Můžete je pak třeba odprásknout, co já vim."
Přemýšleli o mých slovech. Pár hlavních lidí z Organizace utvořilo malou skupinku a tlumeně diskutovalo. Doufal jsem, že mi to zbaštili i s navijákem. A taky jsem se snažil zachytit pohled Ax - abych jí to aspoň nějak mohl vysvětlit, dokázat, že už nejsem ten blbec z dřívějška.
Přišel okamžik pravdy. Hlavy Organizace se otočili ke mně připraveny vznést konečný výrok. Srdce mi divoce bušilo a vůbec netušil, jestli mi to vyšlo nebo ne...
Přistoupili blíž...
Něco mi říkali...
Nerozuměl jsem. Neslyšel jsem je, zdálo se mi, jako by mluvili za nějakou zástěnou...
A pak se ozvalo: "Berem tě, podrazáckej grázle."
Jo. Jo. Jo! Vyšlo mi to!
Nasadil jsem ironický úsměv a odfrknul si: "No eště aby ne."
"Budem tě sledovat. Naši úplnou důvěru nemáš."
"Jasně."
"Teď se vypadneš zpátky a budeš držet hubu o tom, co se stalo. Další pokyny dostaneš, štěně," další věta už byla směrována někomu jinému "Vraťte mu duši, nějakýho polovičního schizofrenika tady fakt nechcem, oukej?"

Skupinka se začala rozpouštět. Členové mizeli někam do temné noci, každý jiným směrem. Zůstal jsem sám. Už jsem byl mnohem klidnější. Byl jsem Úplný. Měl jsem jakžtakž hrubý nárys plánu na vyhrání války s Organizací. Musí to vyjít... Jinak to skončí moc špatně a nejenom pro Japonsko.

Vydechl jsem vzduch z úst a vyrazil do temné noci také - vstříc domu Hideakiho.

 


Komentáře

1 Blackie ~ Hell Blackie ~ Hell | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 15:04 | Reagovat

Hm dost zajímavé :D
Jen jedna otázka, trochu jsem nepobrela to s tou gorilou :D To jako byli zvířata nebo co? Asi jsem teď trochu mimo a nebo si budu muset předchozí díly přečíst znova :D
Ale jsem ráda, že to tu je. Proč mě trochu překvapilo, že se tam objevila Ax :D ach jo to jméno se mi tolik líbí :D
Nesmíš být srab! to se asi stane nějakým poznávací znamením :)
Ach jo jsem na to zvědavá jak to dopadne. Jen doufám, že to bude mít ještě hodně dílů a že mi to neukonnčíš po dalších 3 dílech :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama