Reklamy,prosby a pozvánky→SEM
Kdyby nešla videa,zkuste obnovit stránku!

!! Blog přestěhován na: http://hopeoftomorrows.wordpress.com !!

14. letní Practical Hung Kyun camp aneb Co nebolí, není z lásky

12. července 2015 v 13:31 | Ai Eater no Kuroyake |  Deník
Veleočekávaný report ze 14. letního PHK campu je konečně tady! Sama jsem se bála, že ho snad nikdy nenapíšu, ale hned, co jsem si vzpomněla na zenové moudro "trpělivost růže přináší" (kterých ostatně byl plný celý camp), dala jsem se do sepisování a vzniklo z toho něco, co jen vzdáleně připomíná report. Třeba se mi to bude hodit, až budu v důchodu vzpomínat, jaký to bylo, když se ještě člověk mohl pořádně hýbat (i když jako stařenka jsem se cítila hned druhý den, ale o tom později). Teď už jde jen o to, abych se nějakého důchodu dočkala.


Pondělí
aneb příjezdový den.
Měla jsem předtím celkem nervy, protože jsem se campu dost bála. Ovšem dobrá nálada v autě udělala své a nakonec jsem se začala i těšit (což mi týden před campem přišlo jako naprosto nereálný feeling). Pnětluky jsme po strhující jízdě naší řidičky Nadi (která couvala v protisměru, otáčela se uprostřed křižovatky a provozovala ještě jiné další kaskadérské kousky) úspěšně našli a šli se pozdravit se sifu. Celkem mě překvapilo, že si mě i po těch cca 3 letech pamatoval a přivítal mě se slovy: "Ahoj Májo, tebe si pamatuju, když jsi byla ještě takhle malá."
První trénink zas tak hardcore nebyl (až na to šílený vedro a naprostou absenci stínu). Tedy, jak pro koho. Naďa si asi po 5-ti minutách volného sparringu s tyčí zlomila nos. A to jsem si skutečně začala říkat, jestli jsme vážně neměli s campem počkat až na další rok.
No nic, cvičilo se dál. A dostali jsme jeden úžasný welcome gift - strečink, díky kterému mě nohy bolely celý týden. A právě tady se ("z nějakého neznámého důvodu...") zrodilo heslo celého letošního campu: "Co nebolí, není z lásky. Doteď jsem si myslel, že mě má nejradši moje maminka, ale přišel jsem na to, že nejraději mě vlastně má sifu."
Jo a taky se uskutečnilo seznámení s většinou lidí (a s Pepou =DD tím to všecko začalo, y'know).

Úterý
aneb krize začíná.
Dopolední trénink docela šel, sifu nás začal učit cchi kung (pod podmínkou, že ho budeme cvičit každý den nejméně 100 dalších dní), jeli jsme nějaké drilly a bouchali do lap. Což by teda celkem šlo, až na to, že jsme (opět jako v pondělí) dostali osobní úkol - 10x10 kliků (a už ani nevim, za co to bylo). Jo, a to posilko na konci mě dokázalo do dalších dní pekelně vystrašit.
Odpolední trénink byl ze začátku moc fain. Teda, pokud pomineme to děsivý vedro, který nás ale stejně sužovalo 24 hodin, 7 dní v týdnu, takže se vlastně asi nemám vymlouvat, co? Naučili jsme se nějaké základy boje s tyčí (a dbali na bezpečnost o naše nosy!!). Po tyči se přešlo na "obyč" sparring v rukavicích. Toho jsem se bála ze všeho nejvíc. Na camp jsem vyjela naprosto neosparringovaná a bez jakékoliv fyzičky. Ze začátku to ještě docela šlo, ale asi 3. kolo před koncem jsem to už fakt nezvládla a muselo dojít i na inhalátor (slečna má astma, ale inhalátory akceptuje jen v krajní nouzi).
A tady začala velká krize, kdy jsem si říkala, jestli to opravdu byl dobrej nápad a jestli by nebylo lepší se sbalit a nechat se odvézt na vlakáč. Řeknu vám, k tomuhle činu jsem fakt neměla daleko. Večerní atmosféra to sice trošku zachránila, ale stejně jsem si šla radši brzo lehnout.

Středa
aneb sakra, ta technika u zvedání kettle je fakt mindfuck.
Dopolední trénink byl obzvlášť záživnej (spíš to posilování, teda). Na začátku se opět jel cchi kung a sifu nás naučil druhou sekci. Potom opět klasika nějakých drillů a podobně. Když došlo na posilování, začala jsem se pěkně bát. Den předtím jsme se měli doučit dead lift (popřípadě swingy), abychom všichni mohli posilovat s kettlebellem. Řeknu vám, nejen, že ta koule měla 24kg, ale ta technika se prostě nedala zvládnout! Člověk si tam musel hlídat tolik věcí, že se cítil jako v koncentračním táboře (ano, dovoluji si použít jednu z narážek, které na campu zazněly dost často).
Odpolední trénink už byl taky mnohem lepší. Opět byla na cvičícím programu tyč a sparring v rukavicích. U kterého jsem mimochodem pochopila, že když prostě nemůžu dýchat, musím se ulejt (naštěstí nás byl lichý počet, tak to šlo snadno) a ke konci jsem se cca na 4 kola tak trošku flákala. Pak si odbouchala poslední a ve zdraví přežila. Problem solved, yaay!~ Už jsem se tam díky tomu začala cítit líp a nějak se mi už nechtělo sedat na první vlak a odjíždět domů.
Jo, a taky jsme vymysleli tři zbrusu nové techniky - divná ryba kope díru, hladový kůň bije hlavou o zvon a odhazování ponča.

Čtvrtek
aneb hurá, máme volno! (A toho se prej musí patřičně využít)
Ve čtvrtek byl jenom dopolední trénink... na kterém jsem stejně chyběla. Den předtím jsem se večer pořádně neoblíkla a jéje, pak se divte, že mi nebylo dobře. No, prej jsem stejně o tolik věcí nepřišla - jen o třetí sekci cchi kungu, kterou se později odpoledne stejně bylo jednoduché doučit. Abych se vrátila k dopoledni - celé jsem ho prospala. A docela dost mi to do dalších dní pomohlo.
Jak už jsem řekla předtím, odpoledne bylo volné a chatka č.15 (v tom největšim vedru, samozřejmě -.-") vyrazila na nedalekou zříceninu. Tam jsme si zacvičili a udělali nějaké památeční fotky (neptejte se po nich). Cestou zpátky pak Vašek vymyslel takovou fain "hru". Muselo se mluvit jenom v rýmech a eh.. občas jsem byla fakt ráda, že čtu klasiky, jinak bych byla víc vedle, než jsem byla předtím =]]

Pátek
aneb zahrajem si na degena!
Řeknu vám, při psaní tohohle reportu mi ty věci už pěkně splývají dohromady a je dost těžký si vzpomenout, kdy se co přesně stalo. No, dopolední trénink jako každej jinej, spíš bych se radši vrhla na ten odpolední.
Před tréninkem se pořád řešilo, jestli se bude ke konci tréninku hrát "hra na degena". Vůbec jsem nechápala, o co gou, ale přemohla jsem svoji zvědavost (a že to se často nestává) a neptala se, co to jako má být. K mému štěstí právě tahle hra "dobývání pevnosti" (která se ze začátku zdála dost nefér, protože co asi tak zmůžete s nějakym krátkym klacíčkem proti pořádnýmu kopí) byla místo sparringu v rukavicích. A takhle na konec to bylo fak fain~
(Na večerní program si už nepamatuju, ale byl určo stejně fain jako dny předtím)

Sobota
aneb zhulená chatka č.15 se snaží usnout!
V sobotu ráno nás tak trošku přepadla melancholie - když jsme si to spočítali (a že nám k tomu opravdu stačila jen jedna ruka), došli jsme (ke správnému závěru), že nám zbývají poslední tři tréninky. Byl to strašně divný pocit. Ranní trénink byl zase klasika se stínovými drilly, cvičení sestav, bouchání do lap a posilování.
Odpoledne byl náš poslední trénink s tyčí. Tam se spojilo úplně všechno, co jsme se na campu naučili - tři druhy úderů; údery na ruku, hlavu a nohy... Byl finální sparring a vyhlásil se celocampový mistr sparringu s tyčí (sakra, kdo že to vlastně vyhrál?). Nakonec nesměl chybět ani sparring v rukavicích, kde se objevily údery z dopolední tréninků. Jedno z mých posledních kol jsem byla s Radovanem, od kterého jsem schytala ránu do... ehm.. takového moc pěkného místa na ženském těle~
Ale večer byl stejně nejlepší. Po dlouhé diskuzi o filmech, seriálech a jiných věcech (což by nebylo tak hrozné) se naše chatka nadýchala jistých "výparů" od našich sousedů a měla velice dobrou náladu. Tak dobrou, že nebyla schopná usnout a dokonce vzbudila i jednoho (již spícího) člena. Už si fakt nepamatuju, co tak strašně vtipnýho jsme řešili, ale mám dojem, že to bylo něco o rybím obočí (who knows).

Neděle
aneb čas pro vodopády slz!
Tak tak, čekal nás úplně poslední trénink. Nechtělo se mi tomu ani uvěřit... jak rychle to uteklo. Holt, jak se říká, čas nezastavíš. Trošku jsem se posledního tréninku bála - copak si na nás asi sifu vymyslí? A mé obavy byly splněny - sifu přišel (jako vždy na minutu přesně) a řekl: "Mám pro vás dvě špatné zprávy." Myslím si, že jsem nebyla jediná, kdo tak trošku zděsil. Naštěstí sifu pokračoval slovy: "Za prvé: budeme muset končit stejně jako Wing Chun, za druhé: tohle je náš poslední trénink."
Vážně, lidi, musela jsem se pak pořádně pousmát nad tím, že jsem si myslela, jak nás sifu bude chtít zničit =]] Ale ne. tedy, až na ty dlouhé mosty ve dvojicích. To pro moje kostičky byl pěknej záhul. Jo, a celkem mě mrzelo, že jsme si už nestihli zaposilovat. Byla jsem už fakt dost úňaf, ale na ten kettle jsem se docela těšila (však ona se mi tahle věta v budoucnu ještě vymstí~).
No, ani jsme se nenadáli a byl čas pro to, abychom se všichni rozloučili. Byl to nehorázně weird pocit. Kdybych mohla, klidně bych tam ještě zůstala. Ale tak.. pro to, aby mohl být příští rok další camp, se musí něco stát. A to je skončení campu čtrnáctého. Takže jsme se s tím všichni museli nějak vyrovnat.

zdroj: http://practicalhungkyun.cz/2015/cinsky-box-a-serm-v-akci-14-letni-camp-practical-hung-kyun/

No, myslela jsem si, že ještě napíšu jeden odstavec jako nějaké větší shrnutí. Ale jelikož tenhle report (kterej se za report ani v podstatě nedá považovat, protože... co jste se tady, sakra, dozvěděli? Pfff) je už tak sám o sobě dost dlouhej, nechám si to pro sebe. Nemůžu přece vykecat úplně všechno =]]
Takže to je asi ode mě vše~
Na viděnou na dalším campu! •^^•
 


Komentáře

1 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 19. července 2015 v 7:58 | Reagovat

Teda, ja bych tam asi davno odpadla :'DD A to myslim vazne. Nikdy jsem na zadnem campu nebyla, pac se ponekud bojim. Tolik lidi, ktere clovek nezna, a tak. Ale ty ses tam aspon s nekterymi znala a jak je videt, tak sis to i uzila :D
Celkem jsem se hodne nasmala u tech technik: divná ryba kope díru, hladový kůň bije hlavou o zvon a odhazování ponča xDD
Zhulena chatka :'D Radsi se nebudu ptat o jake vypary slo :D
Ale musim uznat, ze jses fakt dobra, zes ty vselijake techniky s tim astmatem dala ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama