Reklamy,prosby a pozvánky→SEM
Kdyby nešla videa,zkuste obnovit stránku!

!! Blog přestěhován na: http://hopeoftomorrows.wordpress.com !!

Sleepwalker's Flight - 14.díl

16. července 2015 v 21:32 | Ai Eater no Kuroyake |  Sleepwalker's Flight
Hey guys!~ Po hodně, hodně, hodně dlouhé době tu jsem s dalším dílem Sleepwalker's Flight, yay! O prázdninách bych už to konečně chtěla dopsat a do konce roku celé dovydat (abych to pak následně mohla začít přepisovat, yaaay), takže mi držte palce, aby to vyšlo (ale tady už stejně nikdo nevěří tomu, že bych to dodržela, že?).
No, nebudu vám říkat, o čem je dnešní díl, ALE..! Řeknu vám, že budete možná trošku překvapeni... a zvlášť Blackie se bude v co nejkratším intervalu dožadovat další kapitoly ^^"
So... enjoy it!


Sleepwalker's Flight

14.díl

Šel jsem temnotou nočního Japonska a dýchal chladný vzduch. Bál jsem se. Nechtěl jsem jít k Hideakimu domů. Věci byly čím dál horší, čím dál hůř se řešily. Nevěděl jsem, jak se s tím vypořádat.
Od Tokyo Tower to k Hideakimu bylo docela daleko. Neměl jsem u sebe peněženku, a proto jsem nemohl jet žádným autobusem. Vydal jsem se tedy pěšky a měl jsem možnost pořádně přemýšlet. O tom, co se dneska stalo. O tom, co se nejspíš brzo stane. O tom, co se stane, když selžu. Nechtěl jsem na to ani pomyslet, ale ta kousavá myšlenka tu byla stále. Hryzala mé svědomí a vůbec jsem si nebyl jistý, jestli tohle břemeno zvládnu nést.
Ale jedna věc byla jistá.
Byl jsem teď Úplný. Možná, že to bylo dost sobecké na to myslet, ale přeci... byl jsem. A to byla důležitá věc. Dodalo mi trochu na sebevědomí a doufal jsem, že mi na chvíli ještě vydrží.
Došel jsem až k Hideakiho domu a z kapsy vytáhnul klíče. Sám jsem se divil, že tam byly. Otevřel jsem dveře bytu a připravoval se na co nejtišší přesun do postele. Nebylo to potřeba. I když bylo strašně pozdě, Hideaki nespal. V bytě bylo rozsvíceno, hrála televize. Položil jsem klíče na poličku pro ně určenou a snažil se co nejrychleji proklouznout do pokoje.
"Kdes byl?"
A sakra. Přesně takového výslechu jsem se bál. Musel jsem si obrnit mysl, abych tohle vyslýchání nějak přežil.
"Venku."
"Tak ne asi. Cos tam dělal?"
"Je tohle nutný?" vrhnul jsem toužebný pohled k pootevřeným dveřím.
"Cos tam dělal?" opakoval Hideaki svou otázku.
"Jsem Úplnej, stačí to?" neměl jsem sílu na další odpor. Byl jsem unavený a toužil jenom po ničím nerušeném spánku.
"Ty vole, a tohle ti jako mam věřit? Hm, dobrej fór, kdes byl? Tobě asi tak trochu nedochází, že není normální se do noci courat po Tokyu!"
"Budeš mě aspoň na chvilku poslouchat?" Snažil jsem se zůstat v klidu, ale cítil jsem, že vnitřní klid mě bude spíš opouštět. Mrzelo mě, že zrovna Hideaki nechce věřit tomu, že jsem Úplný.
Hideaki se zarazil. Což byla ta nejnepravděpodobnější věc, o které jsem si říkal, že by se mohla stát. Teď mám šanci.
"Řeknu ti to naposledy: Jsem Úplný."
Hideaki stále nic neříkal. Jen se změnil výraz v jeho tváři - z rozčileného na nevěřícného.
"Můžu jít?" Opravdu jsem se potřeboval vyspat.
"Ehm," Hideaki zavrtěl hlavou a sklopil pohled. "Jo, jdi." Poté odcupital zpátky k sobě do pokoje a zavřel za sebou dveře.
Něco nebylo v pořádku.
Ale co?

Další den mě čekalo další sezení na psychiatrii. Bylo pro mě mnohem snazší si představovat, že se nic neděje a jen tupě poslouchat, co ten chlápek říká. A pak to hned zapomenout. Neměl jsem zájem o žádnou pomoc. Byl jsem v pořádku. Nevěděl jsem, co tam mezi těmi ostatními šílenci dělám.
Jako vždycky ze mě nedostali ani slovo. Odmítal jsem se jakkoliv k něčemu vyjadřovat. Ještě by se mohli dozvědět něco, do čeho vůbec nemají strkat nos a použít to proti mně. Už takhle nemám čas, abych se pořádně věnoval svým povinnostem Létajícího, natož aby mě někam zavřeli.
Někam, kde bych mohl zešílet.
Vztah mezi mnou a Hideakim se vůbec nelepšil. Jako vždycky mě vyzvednul autem. Následoval obvyklý rozhovor:
"Tak co?"
"Nic."
"Zase jsi nemluvil?"
"Co bych jim jako měl řikat? Ať si nos strkaj do soukromí někoho jinýho."
"Ale Hikou, takhle přece nic-"
"Tak si tam jdi sám!"
Neměl jsem náladu na tyhle inteligentní řeči. Opakovalo se to vždycky potom, co jsem odešel z psychiatrie a u Hideakiho se to řešilo znovu. Nezajímalo mě to. Těm lidem jsem nevěřil a Hideakimu jsem taky začínal věřit čím dál míň. Myslím si, že to bylo oboustranné.
Kdo by taky věřil mně? Po tom, co se stalo.
I ve svém afektu jsem si všiml, že nejedeme obvyklou cestou, kudy jezdíváme domů.
"Hideaki... Kam to jedeš?"
"Domů ještě ne, jak sis určitě ráčil všimnout."
"Tak kam?"
"To poznáš, nestarej se."
Tím jsem si tak úplně nebyl jistý. Hideaki znal Tokyo mnohem lépe a já v téhle části nikdy nebyl. Jak bych asi mohl vědět, kam-
A v tom jsme dorazili na mě tak známou cestu. Samozřejmě! Naše sídlo, kde jsme se všichni scházeli! Ale proč jedeme právě tam? Nikdo přece nic nesvolával...
"Proč tam jedeme? Žádná schůzka přece není..."
"A seš si tim naprosto jistej?"
Proč by mi někdo neřekl o schůzce? Co se to proboha děje?

Dorazili jsme až k velkým dveřím. Měl jsem smíšené pocity, když jsem je otevíral. Poprvé mi šlo o holý život. Později jsem je otevíral rád. Poté přinesly spoustu špatných zpráv. A něco mi říkalo, že dnes to stoprocentně nebude jiné.
Vstoupil jsem do místnosti, kterou jsem tak dobře znal. Stále mi připadala hrozně velkolepá, jako poprvé, co mě zvolili Třináctým.
A tehdy, při těchto myšlenkách, jsem ji spatřil. Špinavou, zakrvácenou, v potrhaném oblečení. Její výraz v očích se však nezměnil. Stále to byla ta naše Ax. Pocítil jsem vlnu euforie. Od našeho posledního setkání neuběhlo ani 24 hodin a já ji tu vidím osvobozenou a prakticky v pořádku.
Rozeběhl jsem se k ní: "Ax! Tak seš nakonec v pohodě!" Chystal jsem se ji obejmout, ale Aoshi mi zastoupila cestu. Ax na mě vrhla nenávistný pohled. Zbývající Létající kolem mě utvořili kruh.
"Hej lidi, co se děje..?" Začal jsem se bát. Nevěděl jsem, co je to popadlo. "Proč tu kolem mě tak stojíte? Aoshi, proč nemůžu k Ax?"
"Zrádce u ní nemá co pohledávat!" odpověděla mi.
"Zrádce?"
"Nedělej blbýho, Ax nám všechno řekla!"
Cože? Co se to jen děje?
"A navíc, já tě u toho viděla," ozvala se Charlien, jedna z Létajících, se kterými jsem se moc nebavil a neznal je. Byla to malá, čtrnáctiletá, růžovovlasá holka, které ovšem nechyběla kuráž. "Byla jsem tam zachraňovat Ax. Přidal ses na stranu Organizace a měl jim donášet informace! Výměnou za tvoji duši, díky který ses stal Úplnym. A Ax jsi vůbec nepomohl!"
"Má pravdu," přerušil Charlien Aki. "A největší ostudou je to, že seš Třináctej! Třináctej a zrádce!"
"Lidi, nechte si to vysvětlit..."
"Vysvětlit?!" vybuchla Ax. "Tady není co, vykašlal ses na nás a zradil nás? Co si, do prdele, myslíš?!"
Hledal jsem Hideakiho. Ten by si to třeba vysvětlit nechal. Vypátral jsem ho a naše oči se setkaly. Viděl jsem v nich lítost. A vztek.
"Nezdržujte to a zbavte ho těch pravomocí." To bylo jediné, co na mé prosby řekl.
Další události se seběhly tak rychle, že si z nich nepamatuju vůbec nic. Jediné, na co jsem v tu chvíli myslel, byl zápis z babiččina deníku:

Pokud Létající zradí a přidá se na špatnou stranu, budou mu odebrány pravomoci. Stane se Neviditelným. Něčím mezi Létajícím a normálním člověkem.

Nikdy jsem nevěděl, co přesně to znamená být něčím mezi člověkem a Létajícím. Ale teď to nejspíš zjistím a budu moct do deníku přidat další informace.

Pokud se u Létajících objeví nestabilní mysl, zmizí veškeré schopnosti, které patřili náměsíčným. Ti nebudou schopni chytit svoji duši a nakonec zemřou.
Po odstranění nestabilní mysli se věci vrátí do normálu.

Říkal jsem si, proč tenhle los musel vyjít zrovna na mě. Snažil jsem se neudělat žádnou blbost, ale nejspíš jsem jich udělal víc, než kolik jich mně samotnému dochází. Kdybych nestihl otevřít ty dveře, zemřel bych.
Nejspíš by to bylo nejlepší.
Měl jsem zemřít.
Tohle se stalo, protože jsem neměl právo žít.
A v tu chvíli, co jsem se s tím smířil a učinil rozhodnutí, se mi zatmělo před očima.

Možná jsem zemřel.
 


Komentáře

1 Blackie ~ Hell Blackie ~ Hell | E-mail | Web | 16. července 2015 v 21:59 | Reagovat

Aiuno !!!!!!!!! OMG !
"Možná jsem zemřel." - to mě zabilo :D
Hele jako jsem zvědavájak to dopadne a jak se to vyvine :D zítra očekávám další díl :D děkuji :D
No. Jak jsem měla ax ráda, začínám jí nesnášet-.-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama