Reklamy,prosby a pozvánky→SEM
Kdyby nešla videa,zkuste obnovit stránku!

!! Blog přestěhován na: http://hopeoftomorrows.wordpress.com !!

Téma týdne - Úvahy

Jak se Aiuš k blogu dostala

10. listopadu 2014 v 19:35 | Ai Eater no Kuroyake

...aneb šest let blogování.

Tohle Téma týdne mi přímo zahrálo do karet - již delší dobu jsem se chystala něco napsat a teď jsem k tomu byla dokopána. Dokonce samotným blogem. Je to po dlouhé době, co nějaké Téma týdne píšu, proto jsem trošku nervózní, ale to zmáknu, ne?
První krůčky jsou vždycky těžké - nezáleží na tom, zda jde opravdu o ty doslovné krůčky nebo krůčky obrazně řečené. Když jsem začínala, nikdy jsem si nemyslela, že budu blogovat tak dlouho a dospěju do stádia stovek návštěvníků denně a tisícovky zobrazení stránek. Ale pořád jsem se nedostala k tomu hlavnímu...
Jak to vlastně začalo? Bylo mi 7, když táta přinesl domů počítač. Jako malé osmileté dítě jsem tam hrála online hry a o věci, jako blog nebo podobné stránky jsem nejevila sebemenší zájem. Ale o rok později se zrodila myšlenka vlastní stránky. A jelikož jsem aktivní jedinec, začala jsem hledat způsoby, jak si vlastní stránku založit. Tak jsem našla blog.cz a začalo mé velké dobrodružství.
O čem byl můj první blog? Bylo mi 8 a měla jsem králíka... samozřejmě, měla jsem blog o chování králíků! Když se na svůj starý blog podívám, musím se smát. Tohle jsem snad ani nemohla psát já! Ale co bylo horší - oni to lidi četli! Ano, výplody osmiletého děcka četli nějací lidé. A bylo jich docela dost. Nahání mi to celkem hrůzu.
Za těch šest let jsem měla nejméně stovku blogů - každou chvíli jsem zakládala nové, často nedělala nic jiného, že tři hodiny seděla za počítačem a jen psala články. Blogy měly témata různá - od králíků přes Winx Club, Justina Biebera, celkovou mišmaš až po současný blog.
Ale časem jsem si uvědomila (zmoudřela jsem, ano! Nebo spíš vyrostla, dospěla...), že blog nezaujme kvantitou, ale kvalitou článků. Začala jsem si dávat pozor na pravopis, četla jsem si po sobě články, vymýšlela různá zajímavá témata... až jsem se dostala do tohoto stádia. Můj blog má velmi slušnou návštěvnost, články mají hlavu a patu (aspoň doufám) a rozhodně je poznat, že jsem se někam hnula. Šest let je dlouhá doba, ne? Myslím si, že teď by nikdo nepoznal, že to stvoření, co plodilo tak divné články, jsem já.
Lidé jsou plni předsudků, ale neměli bychom se jich začít pomalu zbavovat? V dnešní době může mít blog každý. Ano, první kroky jsou těžké a trvá dlouho, než se někam vyšplháte a vytvoříte si jakés takés jméno... ale pokud se budete snažit a dáte do toho všechno, jednou se vám to vyplatí!
Ai~

Kdy jsme dospělí?

25. února 2014 v 19:35 | Ai Eater no Kuroyake
Každý z nás si pod tímto pojmem představí něco jiného. Někdo si pod tímto pojmem představí otevřené dveře do světa zábavy. Naopak jiní přísnou dámu v černém s kufříkem plným povinností a zodpovědnosti. Ale kdy jsme opravdu dospělí?
Začíná to všechno v den 18-tých narozenin? Po pořádné oslavě, požití prvního alkoholu nebo popotáhnutí z první cigarety? Přiznejme si to - kolik lidí už tohle zkusilo před dovršením plnoletosti. Pořád jsme se ale nedostali k tomu, co je podle mě to správné "dospěláctví"...
Vždyť i spousta dospělých lidí se chová jako malé děti. To správné "dospěláctví" určitě potřebuje notnou dávku odvahy. Dospělý je podle mě člověk se zdravým sebevědomým. Člověk, který ví, že v životě bude muset udělat spoustu kompromisů. Člověk, který ví, že pít a kouřit není "cool", ale je spíš na místě se za to stydět. Člověk, který dokáže věci vyřešit sám a nést i nějaké následky. Dospělý je podle mě člověk, který se nebojí říct svůj názor. A šlo by toho vymyslet ještě mnoho.
Bohužel - kolik lidí se takhle chová? Lidé pouze lačnící po penězích určitě ne. A ani třináctiletí puberťáci dokazující si vyspělost tím, že pijí a kouří. Kde tedy ti všichni dospělí jsou? A kdy se člověk může považovat za opravdu dospělého?
Podle mě je osmnáct let na získání rozumu a zkušeností opravdu málo. Ale každý člověk se vyvíjí svým individuálním způsobem - takže i tohle je u každého jinak a nelze se u všech lidí sejít na jednom určitém roku.
Na to, abychom zjistili, kdy jsme už opravdu dospělí si asi budeme muset všichni počkat.
 
 

Reklama